Strategické dokumenty v oblasti klimatu

Světová úroveň

Nejpozději koncem 80. let 20. století byla změna klimatu identifikována jako vážný celosvětový problém způsobený člověkem a postupně začal vznikat mezinárodní právní a strategický rámec pro boj se změnou klimatu. Mezi klíčové celosvětové dohody patří přijetí Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (dále jen „Úmluva“) na Konferenci OSN o životním prostředí a rozvoji v Rio de Janeiru v roce 1992, která položila základ mezinárodnímu právnímu rámci ochrany klimatického systému Země. Česká republika Úmluvu ratifikovala dne 7. října 1993.

Nejvýznamnějším protokolem přijatým k Rámcové úmluvě OSN o změně klimatu je tzv. Kjótský protokol (dále jen „Protokol“), který byl přijat v roce 1997.  Země se v Protokolu zavázaly do konce prvního kontrolního období (2008-2012) snížit emise skleníkových plynů nejméně o 5,2 % ve srovnání se stavem v roce 1990. V roce 2012 byl schválen tzv. Dodatkem z Dauhá, kterým bylo prodlouženo období platnosti závazků vyplývajících z Kjótského protokolu až do roku 2020.

Vedle Kjótského protokolu, zaměřeného na snížení emisí skleníkových plynů a ratifikovaného Českou republikou v roce 2001, je z pohledu adaptace na změnu klimatu zásadní Pařížská dohoda (dále jen „Dohoda). Tato Dohoda byla přijata smluvními stranami Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu v prosinci 2015. Dohoda provádí ustanovení Úmluvy a po roce 2020 nahradila předtím platný Kjótský protokol.

Výtah důležitých bodů vybraných z Dohody:

• Článek 2

Cílem této dohody, která podporuje provádění úmluvy včetně jejího cíle, je zlepšit globální reakci na hrozby změny klimatu, a to v návaznosti na udržitelný rozvoj a úsilí o vymýcení chudoby, mimo jiné pomocí:

1. udržení nárůstu průměrné globální teploty výrazně pod hranicí 2 °C oproti hodnotám před průmyslovou revolucí a úsilí o to, aby nárůst teploty nepřekročil hranici 1,5 °C oproti hodnotám před průmyslovou revolucí, a uznání, že by to výrazně snížilo rizika a dopady změny klimatu;
2. zvyšování schopnosti přizpůsobit se nepříznivým dopadům změny klimatu a posilování odolnosti vůči změně klimatu a nízkoemisního rozvoje způsobem, který neohrozí produkci potravin;
3. sladění finančních toků s nízkoemisním rozvojem odolným vůči změně klimatu.

• Článek 7

Smluvní strany stanovují globální adaptační cíl zahrnující zvyšování adaptační kapacity, posilování odolnosti a snižování zranitelnosti vůči změně klimatu s cílem přispět k udržitelnému rozvoji a zajistit přiměřenou reakci v oblasti adaptace v souvislosti s teplotním cílem uvedeným v článku 2.

Za významný milník je též označována 3. světová konference o snižování rizika katastrof, která se konala v roce 2015 v japonském Sendai, kde byl přijat Rámec pro snižování rizika katastrof Sendai 2015-2030. Rámec ze Sendai zakotvuje sedm hlavních cílů v oblasti prevence katastrof, připravenosti na ně a posilování resilience.

Rovněž je pro problematiku adaptace zásadní přijetí Agendy 2030, jejíž součástí je 17 Cílů udržitelného rozvoje (Sustainable Development Goals, SDGs) a 169 specifických podcílů, které mají členské státy OSN naplnit do roku 2030. Ústředním heslem Agendy 2030 je „Leave no one behind“ (Neopominout nikoho). Do podmínek České republiky ji převádí Strategický rámec Česká republika 2030 přijatý vládou v roce 2017.

Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) zpracovala environmentální výhledy predikující planetární vývoj až do roku 2050 s cílem zjistit, co by pro životní prostředí mohly znamenat demografické a ekonomické trendy, pokud svět nepřijme ambicióznější přístup k ochraně životního prostředí – Environmentální výhled do roku 2030 a Výhled OECD v oblasti životního prostředí do roku 2050.

Evropská úroveň

Za výchozí dokument pro oblast adaptace lze považovat Strategii EU pro přizpůsobení se změně klimatu (2013). Strategie obsahuje 3 hlavní cíle:

• Zvýšit odolnost členských států EU, jejich regionálních uskupení, regionů a měst,
• Zlepšit informovanost pro rozhodování o problematice adaptace na změnu klimatu,
• Zvýšit odolnost klíčových zranitelných sektorů vůči negativním dopadům změny klimatu.

Finančním nástrojem pro podporu členských států se stává program LIFE, který obsahuje podprogram pro oblast klimatu.

Na začátku roku 2021 přijala Evropská komise její aktualizovanou verzi Vytvoření Unie odolné vůči změně klimatu – nová strategie EU pro přizpůsobení se změně klimatu. Centrálním Evropským informačním systémem pro dopady změny klimatu a adaptace, který obsahuje data, mapové podklady, informace o adaptačních projektech a opatřeních a mnoho jiného, se stal Climate-ADAPT.

Kromě přizpůsobení se aktuálnímu či očekávanému klimatu a jeho projevům (adaptace) je nutné hledat účinná řešení, jak změnu klimatu zmírnit či zpomalit. Tomu procesu říkáme mitigace a jsou tím myšleny lidské zásahy směřující ke snížení emisí nebo zvýšení míry zachycování a ukládání skleníkových plynů. Důležitým mitigačním dokumentem Evropské unie se stal Rámec pro oblast klimatu a energetiky do roku 2030, přijatý na úrovni Evropské rady v roce 2014, který má za cíl snížit závislost EU na dovozu energie z politicky nestabilních oblastí, modernizovat energetickou infrastrukturu a omezit energetickou zranitelnost EU vůči růstu cen, především ropy a plynu, v budoucnosti. Jeho součástí jsou závazky „Zelené dohody pro Evropu“ (tzv. „Green Deal“), které cílí na snížení emisí a posílení soběstačnosti starého kontinentu, a strategie „Fit for 55“ – plnění klimatického cíle EU pro rok 2030 na cestě ke klimatické neutralitě. K tématu uvádíme i zajímavou publikaci Evropský Green Deal a Česká republika: fakta – čísla – dopady.

Právním ukotvením klimatických cílů EU se stal Evropský klimatický zákon přijatý v roce 2021. EU se v něm zavázala k dosažení klimatické neutrality do roku 2050 a ke snížení svých skleníkových plynů o 55% oproti roku 1990 do roku 2030. Nestanovuje však jasné cíle pro jednotlivé členské státy. Kromě ochrany klimatu se toto nařízení věnuje i přizpůsobení se změně klimatu , konkrétně v Článku 5 . Výtah důležitých bodů vybraných z Článku 5:

1. Příslušné orgány Unie a členské státy zajistí trvalý pokrok při zvyšování adaptační kapacity, posilování odolnosti a snižování zranitelnosti vůči změně klimatu v souladu s článkem 7 Pařížské dohody.
2. Členské státy přijmou a provádějí s přihlédnutím ke strategii Unie k přizpůsobení se změně klimatu uvedené v odstavci 2 tohoto článku vnitrostátní adaptační strategii a plán založené na důkladných analýzách změny klimatu a zranitelnosti vůči ní a na posouzení dosaženého pokroku a ukazatelích v této oblasti, přičemž by měly vycházet z nejlepších dostupných a nejaktuálnějších vědeckých poznatků.

A právě nejaktuálnější vědecká zjištění o průběhu změny klimatu naleznete v „Hodnotících zprávách IPCC“, které vydává Mezivládní panel pro změnu klimatu (The Intergovernmental Panel on Climate Change, IPCC). Českou republiku v Mezivládním panelu pro změnu klimatu zastupuje RNDr. Radim Tolasz, Ph.D., klimatolog z Českého hydrometeorologického ústavu. Hodnotící zprávy v českém jazyce lze dohledat na stánkách Ministerstva životního prostředí. Pro oblast adaptace je zásadní příspěvek Pracovní skupiny II k Šesté hodnotící zprávě (AR6) „Dopad, adaptace a zranitelnost“. Detailní informace o změně klimatu naleznete také na stránkách: Fakta o klimatu.

V roce 2023 vydala Evropská komise sdělení „Pokyny k adaptačním strategiím a plánům členských států 2023/C 264/01“. Dokument poskytuje inspiraci a popisuje jednotlivé kroky, kterým je důležité se věnovat nejen v rámci tvorby vlastní adaptační strategie.